| Jsem v údolí, plném stínů. U srdce zabolí, však jen na vteřinu. Všude je ticho, žádný hlas, já teď chci zahlédnout Slunce jas! Vzpomeň na údolí, údolí slzavé, u srdce zabolí a nic se nestane! Smutek tam leží a vzteku všude... Špatně se běží, co zítra bude? |